Italské pánské renesanční odění

  Oděv vychází z benátských pramenů 15. století, zejména z díla Vittore Carpaccia. Italská renesanční móda zde představuje uvolněnější a přirozenější siluetu než pozdně středověké burgundské oděvy.

  Na přelomu 14. a 15. století se v Itálii ustálil styl, který nezdůrazňuje umělou monumentalitu, ale pracuje s přirozenými proporcemi těla, měkkým řasením a splývavostí materiálu.

  Základ tvoří přiléhavý kabátec a těsné nohavice. Kabátec mohl mít přivazované či nabírané rukávy a byl doplněn výrazným šněrováním nebo zapínáním. Novým a zdůrazňovaným prvkem se stává bílá košile.

  Charakteristickým svrchním kusem byla giornea, kratší otevřený svrchník, často rozstřižený po stranách a bohatě řasený. Přes kabátec mohl být oděn také delší reprezentativní plášť. U vzdělaných mužů či duchovních se objevil dlouhý otevřený plášť zvaný zimarra. Měl široké rukávy a mohl být prodloužen do vlečky. V benátském prostředí nesla podobná forma oděvu označení dogalina a byla součástí reprezentativního odění magistrátu. Typickou pokrývkou hlavy byl měkký baret, který podtrhoval civilní a intelektuální charakter.